Jeho jméno jsem sice znal, ale skutečně jsem ho zaregistroval až v památných událostech v listopadu roku 1989. Nebyl jsem ani předtím bez informací. Má teta v roce 1977 podepsala Chartu. Můj otec podpis nepřipojil, protože měl nás tři syny ve věku středoškolských či budoucích středoškolských studentů a reálně hrozilo, že by nám komunisté studovat nedovolili. Ale alespoň otec doma za zataženými roletami na psacím stroji Chartu přepisoval. Až později jsem pochopil, jaké těžké dilema tehdy prožíval.

