Ing. Radko Sáblík

Osobní stánky ředitele školy

Článek MF Dnes - Školství je stařenka s hůlkou


Česká škola dnes produkuje průměrné zaměstnance pro průměrné firmy a státní správu, nic víc. Začátek změn musí být nastartován ve sborovnách a ředitelnách škol, ovšem zdaleka nejen vyššími platy.

Před několika týdny si mohli hodnotitelé přečíst bezduché fráze v slohových pracích studentů a podobné slyší teď maturitní komise. Kreativní a přemýšliví studenti a studentky raději volí tento styl, než by riskovali odchýlení se od tématu či nedodržení jakéhosi slohového útvaru, který již dávno vlastně neexistuje.

Nejde však jen o český jazyk, který již podle mého názoru dosáhl svého dna, kdy škola místo lásky k mateřskému jazyku a k četbě ve studentech budí svým způsobem výuky a zkoušení odpor, někdy až nenávist. Pokud je zájem některý předmět studentům znechutit, většinové české školství mu dává skvělou inspiraci.

Zatímco moderní technologie pádí neuvěřitelným tempem vpřed, školství si lze představit jako stařenku s hůlkou (nebo stařečka, v rámci vyváženosti), která se belhá za vývojem technologií i společnosti. Ale to bohužel není vše, tato nebohá stařenka má kolem krku omotaný hutný provaz, jehož jeden konec svírají státní byrokrati a druhý pak konzervativci ve školách, kterých je bohužel stále většina. Ti důsledně dbají, aby školství neudělalo byť jen jeden trochu větší krůček kupředu.

Pokrok z časů Franze Josefa

Pomocí většinových zavedených metod vzdělávání, které pamatují císaře Františka Josefa, se ve školách učí na průměr, kdy slabší nestíhají a lepší se nudí. Všichni jsou nuceni sedět strnule v lavicích a poslouchat frontální výklad, aby ho co nejdůkladněji papouškovali v následných stejně nudných hodinách. Pokud tento způsob vyučování k něčemu studenty motivuje, pak jen k nelásce k danému předmětu a k přemýšlení, čím nudu zabít. Z tohoto způsobu výuky se rekrutují průměrní zaměstnanci pro průměrné firmy či státní správu. Uvažovat o tom, že by snad mohl být student budoucí podnikatel a sám dávat lidem práci, je ve školách tabu, neboť podnikatel je v českých končinách podezřelá osoba, jež zbohatla všelijak.

Se studenty tedy jednáme jako s budoucími vykořisťovanými zaměstnanci, a tak je také vyučujeme. Díkybohu se mnozí prosadí a jsou úspěšní, většinou však ne díky, ale spíše navzdory naší výchově.

Na pedagogické fakulty chodí jen ti, kteří se jinam nedostanou, a i z těch pak do škol míří maximálně čtyřicet procent studentů, kteří se jinde neuchytili. Čest výjimkám. Takto popisují stav na pedagogických fakultách jejich vlastní učitelé, kteří jsou z toho nešťastní a sami bojují s konzervativním přístupem svého vedení. Zatímco současní studenti netuší, čím se budou živit, stejně jako to netuší jejich učitelé, místo potřebných měkkých kompetencí jsou nuceni se učit fráze a šprtat se mnohdy nepodstatné informace, které zaprvé lze nalézt jedním kliknutím, zadruhé strašně rychle zastarávají a zatřetí bez jejich praktického využití jsou velmi rychle zapomínány.

„Se studenty jednáme jako s budoucími vykořisťovanými zaměstnanci.“

Pak už není prostor k výuce argumentace, prezentace, analýzy, nalézání inovativních řešení, logického uvažování, kritického myšlení, schopnostem vytvořit si vlastní názory a ty obhájit v následné smysluplné diskusi. Tedy dovednostem, které se nezapomínají a které budou využívány všude a po celý život.

Ostrůvky pozitivní deviace

Pochopitelně existují takzvané ostrůvky pozitivní deviace, kde dostávají studenti prostor ke svému rozvoji, zapojují se do chodu školy, pracují na reálných projektech, sami se vzdělávají v oblasti svého talentu. Tyto ostrůvky však trpí jak zvnějšku pod byrokratickou knutou, tak zevnitř, kdy konzervativní učitelé či vedení škol brzdí pokrokovější kolegy. Někdy v dobrém úmyslu, neboť žijí v názorových bublinách svých kabinetů či předmětových komisí a uniká jim realita života, někteří z lenosti, další z vnitřního strachu, neboť obava ze změn je nám všem vlastní a přirozená.

Pokud někdo chce s českým školstvím něco udělat, musí se zaměřit na ředitele a učitele, neboť ti nakonec budou rozhodovat, jak bude výuka v konkrétní škole vypadat. Jen pokud se je podaří přesvědčit o nutnosti reflektovat dobu 21. století, pokud se je povede přimět, aby vystoupili ze své komfortní zóny a změnili své myšlení i způsob výuky, jen tehdy se stojaté vody v českém školství pohnou. Nic jiného nepomůže, ani tisíce reforem, zvýšení platů či změny Rámcových vzdělávacích programů.

Stejně tak je nutné přesvědčit rodiče studentů, že způsob, jakým byli vzděláváni oni, už není v době digitalizace společnosti to pravé ořechové. A také studenty, že musí převzít zodpovědnost za své vzdělávání, neboť pokud se budou chtít prosadit, čeká je celoživotní vzdělávání, které se neobejde bez schopnosti umět se učit. Což je ale diametrálně odlišný pojem od našprtání se na písemku či ústní zkoušení. Začátek změn však musí být nastartován ve sborovnách a ředitelnách škol.

# Tagy článku
We use cookies

Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.