Co přinesla pandemie pozitivního českému školství?

„O tom, co pozitivního tako velmi tragická doba přinese českému školství, teprve rozhodneme my, co v něm pracujeme. Můžeme této doby využít ke změnám, které budou znamenat významný posun ve vzdělávání, anebo také se jen snažit zapomenout na dobu, ve které byly školy uzavřeny, a vrátit se do starých kolejí.  

Pevně věřím, že až se vrátí žáci a studenti do škol, jak si všichni přejeme, nevrátíme se my k předchozí rutinně, která v mnohých školách a v mnoha třídách vládla. Budeme naopak přemýšlet, jak využít nové znalosti a dovednosti, které jsme my ředitelé a učitelé načerpali, abychom zvýšili efektivitu vzdělávacího procesu, abychom vhodně využili moderní technologie. Také věřím, že budeme velmi vážně přemýšlet nad obsahem výuky, co je opravdu pro naše žáky a studenty důležité, co upotřebí v reálném osobním, společenském a profesním životě, a tomu budeme věnovat daleko větší pozornost, než kvantům informací, které se pro naši spokojenost naučí na testy či zkoušení, a poté zapomenou, což mnohé z nás frustruje.  

Máme obrovskou příležitost učinit potřebné změny, a pokud tuto příležitost promrháme, bude to jen naše vina. Tohle nemůžeme hodit na hrb vládě, ministerstvu školství, nějaké vyšší moci, neboť jen my a zase my rozhodujeme o tom, jak vypadá výuka v našich školách, v našich třídách. Žádná sebelepší strategie nedosáhne až ke konkrétnímu řediteli školy, až ke konkrétnímu učiteli, pokud ji on nepřijme za svou, pokud nevystoupí ze své komfortní zóny a neodhodlá se ke změnám, které jsou potřebné vzhledem k vývoji společnosti a potřebám budoucí generace, z níž možná více než padesát procent bude vykonávat práci, která ještě dnes neexistuje. My je na to přesto musíme připravit, a nesmíme přitom zapomínat, že poločas rozpadu znalostí a dovedností je přibližně pět let. Tedy už za pět let mohou využit naši absolventi jen padesát procent toho, co se naučili.

Je na nás, zda nalezneme jádrové učivo, které budeme opakovat, procvičovat a aplikovat, abychom vytvořili hutný základ, na kterém budou naši absolventi stavět. Přitom je musíme naučit se učit novým věcem na základě již získaných znalostí a dovedností, kriticky myslet, být kreativní a nebát se udělat chybu. Čeká je totiž celoživotní vzdělávání, pokud budou chtít být úspěšní. A my je na to musíme připravit, pokud jim opravdu chceme pomoci.“

Co naopak považujete za největší negativum?

„Největší negativum zavřených škol se jednoznačně týká sociálních vazeb. Možná některým introvertním jedincům osamělost vyhovuje, možná se někteří aktivní studenti dokonce naučí i více, mají více času rozvíjet svůj talent, ale přicházejí o kontakty, které prostě přes internet nemohou být plnohodnotné.

Z pohledu školy, kde jsem ředitelem, tuto okolnost cítím ještě tíživěji, neboť jsme organizovali mnoho různých kempů, zahraničních výjezdů, projektových dní. Účastnili se mnoha veletrhů, festivalů, konferencí, kde naši studenti velmi intenzivně komunikovali s veřejností. Pořádali jsme mnoho workshopů pro žáky, kde je naši studenti vzdělávali. Pořádali jsme stáže pro učitele, a i s nimi studenti komunikovali, s těmi zahraničními v angličtině. To vše nyní realizovat nejde a o tyto zkušenosti jsou studenti ochuzeni.“

Jak vidíte další vývoj? Měly by jít děti do školy i o prázdninách?

„Těžko říci, kdy přijdou žáci a studenti na prezenční výuku. Před rokem pesimisté tvrdili, že se tak stane až od září 2020, a všichni víme, jak to dopadlo. Jako umírněný optimista věřím, že očkování a další opatření s testováním a trasováním umožní prezenční výuku dříve než v září 2021. Jak dlouho ale bude trvat, než se obnoví ta její nejdůležitější část, tedy právě ony významné mimoškolní akce, nedokáži teď odhadnout. A také neumím odhadnout, jak moc poznamená distanční výuka některé pracovní návyky u učitelů i u žáků a studentů. I s tím bude třeba se popasovat.

Nejméně pak se bojím o ty tak zvané tvrdé znalosti, pokud byly předávány jen povrchně a ukládaly se do krátkodobé paměti, začas si z nich stejně absolventi pamatovali pět až patnáct procent. Když něco budou potřebovat ke své činnosti, doučí se to.

Určitě bych nepořádal organizovanou výuku pro všechny žáky a studenty o prázdninách. To by je pouze odradilo a nepřineslo potřebný efekt. Ale organizoval bych různé letní školy či kempy pro ty, kteří budou mít zájem se rozvíjet v oblastech, které jim jsou blízké. I na naší škole již připravujeme v červenci letní školu zaměřenou na mediální výchovu a druhou na vývoj počítačových her, a v srpnu další letní školu se zaměřením na informační technologie a kemp kybernetické bezpečnosti.

Pro některé žáky a studenty je možné uspořádat i doučování, ale zase, pokud ti nebudou mít vnitřní motivaci se ho zúčastnit, výsledek bude stejně žalostný, jako je v klasické výuce, která žáky a studenty neoslovuje. To je právě ta největší výzva pro každého pedagoga. Není až tak klíčové, kolik znalostí donutí své žáky a studenty si krátkodobě zapamatovat, ale je klíčové, zda v nich dovede probudit zájem o daný předmět, o danou oblast vzdělávání, neboť pak se budou sami učit a budou cítit touhu se dozvědět nové věci. Bohužel někdy někteří pedagogové místo toho vyvolají u žáků a studentů k danému předmětu nenávist, a tím napáchají nedozírné škody. V tom se právě odlišuje dobrý a špatný učitel. Věřím, že současná situace dovede mnohé z nás k tomu, abychom se právě nad tím zamysleli a případně přijali taková opatření, aby naše výuka byla efektivní, podporovala u žáků a studentů touhu po zkoumání, objevování, což je sama podstata vzdělávání.“