Proč podporuji povinnou maturity z matematiky

Studenti jsou pro mě „number one“, tak proto. Cíl školy, jejímž jsem ředitelem, vidím v přípravě studentů na budoucí profesní život, na studium na kterékoli vysoké škole nejen v České republice, ale i v zahraničí, a v prosazení se v době tak zvaného Průmyslu 4.0, kdy ještě nikdo neví, jaké pracovní posty budou za deset či patnáct let naši absolventi zastávat. Co je však jisté, prosadí se ti lidé, kteří budou velmi dobře vzděláni, budou schopni se přizpůsobovat novým výzvám, budou kreativní, budou schopni kritického myšlení, budou schopni uvažovat systémově, v souvislostech. Využívat logického myšlení. To vše matematika podporuje, pokud bude vyučována tak, aby naplňovala předpoklady Vzdělávání 4.0.

Na Dnech otevřených dveří ve svém proslovu k uchazečům o studium a jejich rodičům říkám následné. Neslibuji vám jednoduché studium. Naopak. Slibuji vám však, že budu podporovat aktivity studentů, budu je vést k zodpovědnosti a snažit se z nich vytvořit komplexní sebevědomou osobnost, která se bude orientovat ve světě, a to nejen odborném, a bude schopná komunikace, tvůrčí činnosti, práce v týmu, argumentace v diskusích. Ale toho je možné dosáhnout jen tehdy, když bude chtít student sám. Bude mít motivaci se vzdělávat a v budoucnu se uživit, nikoli čekat s nataženou rukou na podporu od státu. Bude schopen se samostatně učit, což není totéž, jako našprtat se na test a za krátký čas vše zapomenout. Celoživotní vzdělávání je již teď důležité a v budoucnu jeho význam ještě vzroste.

Pro studenty je matematika náročná

Studentům nepomůžeme tím, že jim budeme umetat cestičku a hledat způsoby, jak co nejsnadněji vystudovat základní, střední a posléze i vysokou školu. Pokud nám na studentech opravdu záleží, budeme na ně nároční, ale zároveň budeme respektovat jejich osobnost a budeme jim pomáhat rozvíjet jejich talent. Budeme podporovat jejich sebevzdělávání v oblastech, kde jsou silní, budeme je učit nejen tvrdým, ale i měkkým kompetencím. Budeme využívat moderní metody výuky, včetně té projektové, aniž bychom zavrhovali vše tradiční, co také přináší studentům potřebné kompetence.

Studenti jsou rukojmím systému, chceme je dohnat na učiliště, bráníme jim ve vzdělávání

Studenti na naší škole mají na české poměry nadstandardní možnosti podílet se nejen na vzdělávacím procesu, ale i na rozvoji školy. Zvu je ke kulatým stolům, kde s pedagogy i absolventy naší školy diskutují o dalším rozvoji školy, přípravě projektů, včetně těch mezinárodních. Mnozí zastupují školu v jednáních se sociálními partnery. Mají velký prostor se otevřeně vyjadřovat v různých besedách, v anketách Kantor roku hodnotit své učitele. A světe div se, na předních místech se umisťují učitelé sice přísní, nároční, ale féroví a zapálení do svého předmětu.  

Dávejme studentům prostor k jejich rozvoji, podporujme jejich talent, berme je jako partnery ve vzdělávacím procesu, ale zároveň na ně buďme nároční, chtějme po nich zodpovědnost, dodržování termínů, slušné vystupování. Tím jim prospějeme mnohem víc, než když odstraníme všechny překážky z jejich cesty a budeme podporovat devalvaci úrovně vzdělání.

Ne každý má stejnou míru talentu a ne každý se hodí na tu či onu činnost. Pokud budeme uměle držet studenty na školách, které nemají reálně šanci zvládnout, anebo projdou jen ze soucitu, jak jim pomůžeme? Mnoho firem už nyní preferuje skutečné dovednosti a přístup svých zaměstnanců před deklarovaným vzděláním. Ale nejde přece jen o firmy, jde o schopnost se realizovat v životě. Nikdo by neměl být vyháněn ze vzdělávacího systému, ale měl by v něm nalézt místo, kde se bude nejlépe rozvíjet jeho talent. A každý na něco talent má, je jen třeba ho hledat a pak mu dát příležitost rozkvést.  

Bude se učit jen tak, aby studenti uspěli u testů, bude to na úkor výuky

Toto je možné prohlásit o jakémkoli testování či zkoušení a bude to pravda. Ale to bychom pak museli rezignovat na jakékoli prověřování znalostí studentů a spoléhat jen na jejich svědomitost. Což je po pravdě utopie. Pokud k sobě budeme upřímní, každý nad sebou občas potřebujeme bič, abychom se dokázali přinutit některé úkoly naplnit.

Právě v tom vidím největší výzvu v povinné maturitě z matematiky, která bude bičem na všechny, kteří s ní budou mít cokoli společného. Donutí nás změnit výuku tak, abychom zkoušeli z dovedností a znalostí, které studenti budou skutečně potřebovat. Je třeba se zaměřit právě na toto, nikoli na odstraňování překážek z cesty studentům.

Pro někoho je matematika zbytečná

Taková tvrzení považuji za hrozný omyl. Správně aplikovanou matematiku využije každý v běžném životě, kdy musí učinit ohromné množství analýz, vyvodit z nich závěry a přijmout správné rozhodnutí. Být finančně gramotný, být schopný logického myšlení. Ale také čím dál tím více pochopit digitální svět, který nás již obklopuje a bude nás ovlivňovat ještě víc. Je třeba stanovit velmi střídmě, co je společným jmenovatelem a to od všech maturantů požadovat. Další ať si dají příslušné školy do svých vlastních maturit, matematická gymnázia nejspíše matematiku podporující vědecká bádání, technické školy aplikovanou matematiku odpovídající jejich zaměření.

Co bych očekával od státních maturit

Nic víc a nic méně, než že bude garantovat základní znalosti studentů z různých oblastí. Bude připouštěcím testem k maturitám na jednotlivých školách. Pro někoho bude velmi jednoduchá, pak jistě jejich škola připraví maturitu na míru, která dotyčné studenty skutečně prověří. Pro jiné bude náročná, ale zvládnutelná. Společná část maturity by měla garantovat základní a všeobecně potřebou úroveň společenských věd, matematiky, cizího jazyka a informační či digitální gramotnosti. Na toto bychom se opět měli okamžitě a intenzivně zaměřit, neboť například v českém jazyce je také žádoucí rychlá a důkladná reforma.

Buďme prosím střídmí v základních a společných požadavcích na maturanta, ale tyto dovednosti vyžadujme. Pokud se nechceme stát montovnou světa, či jen skanzenem pro turisty, pokud chceme, aby mladá generace měla vysokou životní úroveň, musíme klást důraz na její vzdělání. Někdy je to bude bolet, ale nakonec za tu bolest budou vděční. Tak jako po letech s vděčností vzpomínáme na přísné učitele, kteří nás donutili k lepším výkonům. Na ty, kteří nám vše „dali“ zadarmo, po čase zapomeneme, byť jsme je možná měli rádi, neboť od nás mnoho nepožadovali. Až později si uvědomíme, kdo byl naším skutečným přítelem a znamenal pro nás skutečný přínos.

Každý se musí v životě nesčetněkrát rozhodovat. Abychom se však byli schopni správně rozhodnout, potřebujeme k tomu pochopit informace a umět z nich vyvodit správné závěry. Středoškolské vzdělání by mělo pro tyto případy zajistit široké vrstvě populace potřebné znalosti a i zde můžou dovednosti získané při studiu matematiky významně pomoci.

Proč podporuji jednotné přijímací zkoušky

Zde stačí dle mého jediná věta. Protože jsou pro uchazeče o studium spravedlivější, než je posuzovat jen podle výsledků ze základní školy, které jsou mnohdy nesrovnatelné. Ano, na některé školy nakonec vezmou všechny zájemce o studium, ale podle takových škol přece nemůžeme systém připravovat. Zároveň jednotné přijímací zkoušky dávají dle mého důležitou zpětnou vazbu základním školám či víceletým gymnáziím.

Letos jsme měli 471 přihlášek ke studiu, brali jsme tak každého třetího, neuspokojili jsme na tři stovky zájemců. Po našem hodnocení, dávající důraz na známky z matematiky a českého jazyka na základních školách, v rámci 40% váhy přijímacího řízení, byli někteří hodně vzadu. Třeba i proto, že dost jich přicházelo z víceletých gymnázií a nepomohl jim ani přípočet bodů za náročnější typ studia. Po započtení jednotných přijímacích zkoušek se mnozí dostali na místa zaručující přijetí, na úkor těch, kteří sice procházeli základní školou s hezkými známkami, ale nemuseli pro jejich získání vynaložit mnoho úsilí. Možná to není jen jejich chyba, ale dostali se před ně prostě lépe připravení kolegové, či kolegové s lepšími studijními předpoklady. Což je dle mého spravedlivější, jak jsem uvedl v úvodu tohoto bodu.