STUDENTI JSOU NUMBER ONE STŘEDNÍ ŠKOLA, KTERÁ ZAČÍNÁ VYUČOVAT KYBERNETICKOU BEZPEČNOST
Smíchovská střední průmyslová škola je druhou nejstarší průmyslovou školou v Praze. V roce 1901 zahájila výuku v nově postavené budově na Smíchově v Preslově ulici. Nejprve se profilovala jako škola strojnická a elektrotechnická, po druhé světové válce se od ní oddělila sekce elektrotechniky a vznikla nová střední škola Křižíka na Příkopech. Další velký posun přišel po pádu komunismu v roce 1990, kdy i za pomoci peněz z programu Evropské unie Phare začala škola nabízet obor výpočetní technika. Jako jedna z prvních v České republice tak začala vyučovat informační technologie. Spolu s tím byl zaveden předmět Maturitní projekt, v rámci kterého studenti vytvářejí celoroční práci, kterou následně obhajují u maturitní zkoušky. Tento experimentální předmět později vstoupil i do školského zákona.
Po nástupu Ing. Radko Sáblíka do funkce ředitele v listopadu 2002, dostala škola nový impuls. Byl zaveden nový obor vzdělávání Technické lyceum a opět za pomoci peněz z Evropské unie v rámci programu JPD 3.1. modernizována výuka výpočetní techniky pod názvem Informační technologie – aplikace osobních počítačů.
„Tehdy jsme byli osloveni Národním ústavem pro vzdělávání a pomáhali jsme mu vytvořit Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání Informační technologie, podle kterého se nyní učí v celé České republice,“ vysvětluje Sáblík, „Brali jsme to jako ocenění naší dlouholeté dobré práce,“ dodává.
Kvalitu školy neoceňují jen státní instituce, ale i firmy a zájemci o studium. Na SSPŠ je ve 20 třídách 621 studentů, což značí průměr 31 studentů na třídu. Kapacitu má škola naplněnu na 95 procent a i v tomto ohledu patří na špici středních škol v České republice. Každý rok má škola více zájemců o studium, než kolik může přijmout.
V roce 2013 získala škola další grant z programu Evropské unie Praha – Adaptabilita, a v rámci projektu „Škola pro 21. století“ došlo k digitalizaci studijních materiálů, které studenti mají na Virtuální škole. Využívání informačních technologií ve výuce se stalo normou. Zároveň byl zaveden nový předmět Studentský projekt, ve kterém studenti třetího ročníku vytvářejí v týmech celoroční práci.
„Projektovou výuku považuji z pohledu studentů za velmi významnou. Studenti si mohou sami navrhovat témata svých prací. Abych jim je ale schválil, musí mě přesvědčit o jejich dalším využití. Neděláme projekty do šuplíku, to rozhodně ne. Krátce po svém nástupu do funkce jsem zavedl systém garanta a konzultanta, aby témata mohla být ze všech možných oblastí. Tento model se objevuje nyní i v zákoně, pouze nám trochu komplikuje zažité názvosloví, když oficiálně se funkce nazývají vedoucí práce a oponent,“ říká s drobným úsměvem Sáblík.
Není to jen tato oblast, kde ředitel prosazuje své vize. Škola se od jiných odlišuje především velmi intenzivní a rozsáhlou spoluprací se studenty a následně i absolventy. Jen v tomto školním roce se školou spolupracuje 25 absolventů, nejčastěji studentů vysokých škol, a podobný počet velmi aktivních studentů ze všech ročníků. Ředitel se nebojí je i pověřovat zastupováním školy při jednání se sociálními partnery.
„Při svém nástupu do funkce jsem řekl, že studenti jsou pro mě Number One. Což neznamená, že bych si nevážil práce pedagogů, bez dobrých studentů a pedagogů nemůže být ani dobrá škola. K tomu ještě potřebují osvícené vedení, kterým se snažím být,“ usmívá se Sáblík, „Chci aktivním studentům umožnit získat co nejvíce zkušeností a dovedností. Ty nejlépe nabudou, když samostatně plní konkrétní úkol. Zároveň tím přijímají zodpovědnost, a jejich přístup se opravdu mění. Nejsou již jen objekty vzdělávání, stávají se jeho součástí,“ doplňuje.
Škola se snaží zlepšovat i tak zvané měkké dovednosti, v rámci projektu z programu Evropské unie Praha – pól růstu, organizuje škola mnoho různých aktivit. Jedním z nich je i Kemp demokracie. Týdenního pobytu s intenzivním programem se zúčastní všichni studenti druhého ročníku. „Nejde jen o zapojení studentů druhých ročníků, kemp pomáhají připravovat i studenti vyšších ročníků. V budoucnu budou všichni potřebovat dobré komunikační dovednosti a tento kemp je jednou z možností, jak si je vylepšit,“ osvětluje své záměry Sáblík.
V posledních letech se škola zaměřuje na nejmodernější trendy v oblasti informačních technologií. S firmou IBM pracuje na pilotním projektu Internet věcí, v rámci Evropského projektu Erasmus + vytváří s partnerskými středními školami v Německu, Francii, Španělsku a Polsku „model domu budoucnosti“. Jde o tak zvaný chytrý dům, a smíchovská škola má za úkol ho vybavit informačními technologiemi. Tedy vlastně bude vytvářet jeho mozek.
V roce 2014 byla škola oslovena Svazem průmyslu a obchodu, aby se podílela na vzniku nového vzdělávacího oboru Kybernetická bezpečnost. Od školního roku 2017/2018 bude tento nový obor v pilotním režimu vyučován na dvou českých středních školách, kromě SSPŠ ještě na jejich partnerské škole Informatiky a poštovnictví v Brně.
„Kybernetickou bezpečností jsme se začali zabývat již před třemi roky, naši studenti navštěvují základní školy a tam konají osvětu. Přednášejí žákům o nebezpečí na internetu, besedují s nimi. Jednak konají záslužnou činnost, jednak rozvíjí významně své dovednosti. Často si sami studenti přednášky domluví a pak je i realizují. Ohlasy jsou výborné, nestačíme uspokojovat zájemce o tyto besedy,“ říká s patřičnou hrdostí Sáblík, „Nejspíš i proto jsme byli osloveni Svazem průmyslu,“ pokračuje, „Skvělé je i to, že jsme navázali spolupráci s významnými institucemi a firmami v oblasti kybernetické bezpečnosti. Oni hledají budoucí zaměstnance, my pak využíváme jejich pracovníky jako zpětnou vazbu i pro odborné přednášky či k vytváření společných projektů.“
Od letošního školního roku sice přišla škola o svého koordinátora kybernetické bezpečnosti Filipa Řežábka, studenta FEL ČVUT a absolventa školy, ale jeho místo zaujal David Sýkora, který maturoval letos na jaře. Byl tak říkajíc vhozen do dravé řeky a musí se rychle naučit v ní plavat.
„Na projektu Kybernetická bezpečnost jsem se podílel již ve čtvrtém ročníku, navíc byla tématem i mé maturitní práce, která se týkala metodiky penetračního testování“ vysvětluje Sýkora, „Když dostal můj předchůdce skvělou příležitost absolvovat roční pracovní stáž v centrále firmy Cisco ve Spojených státech, nabídl mi ředitel jeho pozici. Příliš dlouho jsem neváhal, protože i pro mě může znamenat významný profesní růst. Jsem i v kontaktu s Filipem, ten je sice v Silicon Valley, ale díky internetu se můžeme spojit kdykoli, kdy nám to naše pracovní povinnosti dovolí.“
David Sýkora se spolu se svým spolužákem Nathanem Němcem pustil do práce s patřičnou vervou. Během podzimních prázdnin připravili čtyřdenní kemp kybernetické bezpečnosti s názvem „Hackdays – Cyber Security Training Camp 2016“. Na ten dokázali přivést nejen odborníky z praxe, ale i sami naprogramovat prostředí, kde účastníci kempu mohli čelit reálným útokům. Odezva žáků byla velmi dobrá, mnozí se ptali, kdy bude další podobná akce.
„Trochu jsme z toho měli obavy, nikdy jsme nic podobného neorganizovali. Ale když jsme viděli nadšení žáků, obavy se změnily ve velmi dobrý pocit. Jsem pyšný i na celkový obsah, kdy se nám podařilo zajistit přednášející z odborných firem jako je například Cisco či CZ.NIC,“ čiší z Nathana Němce spokojenost. Ten má ještě na starosti Kybernetickou poradnu pro veřejnost, kterou v rámci svého maturitního projektu navrhl a naprogramoval. Nyní je jejím administrátorem.
Spokojený je evidentně i ředitel školy, kterému se studenti i absolventi za vloženou důvěru v drtivé většině případů odvděčí velmi kvalitní prací i zodpovědným přístupem. „Snažím se dávat co největší prostor aktivním zaměstnancům i aktivním studentům. Hledáme způsoby, jak jejich skvělé nápady uskutečnit. Třeba i pomocí různých grantů. Pravidelně pořádáme tak zvané kulaté stoly na formátu pedagogové, absolventi a studenti, kde diskutujeme rozvoj školy i jednotlivých předmětů,“ říká Sáblík, „Pro mě taková setkání neznamenají jen zpětnou vazbu, ale při jednáních přicházejí na svět další výborné nápady, které se následně společně snažíme realizovat. Ovšem bez zapojení absolventů a studentů by mnoho aktivit školy nebylo možné uskutečnit, neboť by na vše klasičtí zaměstnanci nestačili.,“ dokončuje svou myšlenku.
