Ing. Radko Sáblík

Osobní stánky ředitele školy

Jak si vybrat střední školu aneb mýty kolem středoškolského vzdělávání

Čemu mám věřit? Médiím, kamarádům? Jak si udělat správný názor na školu a jakou vybrat pro svého potomka? Co když vyberu špatně a on se tam bude trápit? Kdo anebo co mi pomůže v této tak těžké a důležité volbě?

Svět kolem nás se dynamicky mění, spolu se změnami politickými, společenskými a technologickými. Spolu s tím se mění i české školství, možná pomaleji, než by si mnozí přáli, ale nezvratně. Ve společnosti však přetrvávají různé mýty, různá klišé, která ještě přiživují některá média či vyjádření rádoby odborníků, kteří se však v této problematice zcela neorientují. Toto konstatování není kritikou či snad výčitkou vůči někomu, ale jen popisem faktu, který bohužel mnohdy ovlivní rozhodnutí rodičů o výběru školy pro svého potomka. Později titíž rodiče běhají po jiných typech škol a zoufale prosí, aby jejich dcera či syn mohli přestoupit na jiný obor vzdělávání.

Níže se pokusím některé mýty popsat a též přidat své doporučení, na co se zaměřit při výběru střední školy.

Gymnázia jsou pro budoucí studenty VŠ, z průmyslovek se chodí do praxe

Tento mýtus pořád přetrvává, byť realita je významně jiná. Toto platilo v době, kdy na vysoké školy chodilo něco přes deset procent populace, ale nyní odchází do terciálního vzdělávání přes šedesát procent absolventů. U prestižních pražských technických škol jich pokračuje ve vysokoškolském studiu přes devadesát procent, a mnozí si volí školu v zahraničí. Tím se pro žáky devátých tříd otevírá daleko širší příležitosti a mají možnost volit podle svého naturelu, podle svého zájmu.

Příkré dělení na humanitní a technické směry

Doba se mění, a pokud někdo bude „netknutý“ technikou, tak mu hrozí, že si v budoucnu ani neuvaří kávu, neboť se nedomluví s rychlovarnou konvicí. Naopak, pokud technik nebude mít základní poznatky o společnosti kolem něj, těžko bude vyvíjet technologie, které přinesou lidem vyšší komfort jejich života. Jeden člověk toho sám moc nevytvoří, byť může mít geniální nápad, pro úspěch je potřeba tým. A ten bude tak silný, jak silný bude jeho nejslabší článek. Dobře poskládaný tým naplňuje různé pozice a každá z nich má svou nezastupitelnou roli. Nikoli rivalita, ale symbióza humanitně a technicky vzdělaných lidí, v tom je budoucnost.

Technik je buď upatlaný od oleje, anebo potrhlý vědec

Další velmi přežitý mýtus. Je jistě přínosné, když si technik nevypíchne oko šroubovákem, když ho vezme do ruky, nicméně na špičkových pracovištích určitě nenajdete po zemi rozlitý olej, špínu a kolomaz. Naopak tam naleznete roboty, autonomní systémy s prvky umělé inteligence, pracoviště s virtuální a rozšířenou realitou, výkonnou výpočetní techniku. A to vše musí technici nejen udržovat v roli správců, ale dále rozvíjet a vylepšovat.

Rovněž tak vědec nebude šílený profesor z filmu „Adéla ještě nevečeřela“, pěstující masožravou květinu, ale člověk, který umí pracovat a pracuje se špičkovou technologií, vychází ze zpracování obrovských souborů dat, analýz. Skutečná věda se opírá o relevantní data, zároveň staví na kreativitě jednotlivců a týmové spolupráci.

Učiliště jsou jen pro ty, co se hodí jen na manuální práci

Snad každý alespoň připustí, že moderní technologie pronikají do všech oblastí života a nejinak tomu je i u řemesel. Manuální zručnost je obrovskou výhodou, a rčení, že řemeslo má zlaté dno, opět vystupuje do popředí. Sehnat šikovného řemeslníka je někdy až nadlidský výkon. Být dobrým řemeslníkem není stigma, ale zárodek dobré životní úrovně v budoucnosti. Řemeslník musí umět nastavit pojistný ventil, připojit k elektronickému systému automobilu počítač a analyzovat data, která se dozví a tak dále, tedy nepracuje jen s mechanickými nástroji.

Můj potomek je k ničemu, na nic se nehodí, tak kam s ním

Je jasné, že rodič hledá někdy až zoufale školu, na kterou by svého potomka přihlásil, když ten sám neprojevuje o nic zájem, možná tak ještě o počítačové hry. Ale je to opravdu jen jeho chyba, že se z něj stal na základní škole outsider? Mnozí učitelé poskytují zpětnou vazbu o dítěti na základě úzkého pohledu na něj z bubliny svého předmětu, pro který ho nedokázali nadchnout.

Každé dítě má na něco talent, jen ho někteří mladí lidé třeba až do deváté třídy nedokázali doposud objevit. Možná i proto, že jim ho nikdo nepomáhal najít. Školy by měly v tomto jít příkladem a pokoušet se, aby každé dítě zažilo pocit úspěchu, nikoli aby bylo odepsáno a dostalo nálepku outsidera. Pak se jím skutečně stane, byť v něm může dřímat velký talent, a až bude objeven, k údivu všech dotyčný nečekaně rozkvete.

Je vhodné nespokojit se jen s informacemi od školy, vůbec ne se známkami, které dítě dostává, a podle toho rozhodovat o jeho budoucnosti. Je vhodné se radit s odborníky i komunikovat se svým potomkem, pídit se po jeho zájmech, v nich ho podporovat.

Jak si tedy vybrat střední školu?

V každé skupině škol jsou školy vynikající, prestižní, ale též průměrné a špatné. Školy, které tvoří tak zvané ostrůvky pozitivní deviace a školy vysoce konzervativní. Školy, které hledají pro své studenty nové výzvy, podporují jejich talent, individualizaci výuky, ale zároveň je učí pracovat v týmu a v lepším případě se stát jeho lídrem. A naopak školy, setrvávající v módu dvacátého století.  

Pro volbu další vzdělávací cesty potomka by tak primárně nemělo být hlavní kritérium typ školy, ale hledání vzdělávací instituce, která bude nejlépe vyhovovat naturelu dítěte, jeho genetickým předpokladům, jeho zájmům. Ne pro každého musí být konzervativnější prostředí chybnou volbou, a ne pro každého je vítanou volbou prostředí, kde se po něm vyžaduje vysoká míra kreativity, vysoká míra převzetí osobní zodpovědnosti za své vzdělávání.

Rozhodně je vhodné se velmi pozorně věnovat škole, o které rodič či jeho potomek uvažuje. Nespokojit se jen s oficiálními informacemi, které škola podává, ale zajímat se o atmosféru na škole, o šíři aktivit pro její studenty, o podporu jejich talentu či míru zapojení studentů do chodu školy, byť třeba toho nakonec ani dotyčný nevyužije. Ale tato atmosféra ho bude ovlivňovat nepřímo a ukáže mu cesty, po nichž se může vydat.

Je třeba si uvědomit, že žádná sebelepší a sebeprestižnější škola ještě nikdy žádného odborníka nevychovala. Ale ty dobré dokáží svým studentům ukázat směr, kterým se mohou ubírat, a dokáží v nich probudit zájem o vzdělávání. Učí je se učit novým věcem na základě doposud získaných informací a dovedností, nikoli se jen našprtat na konkrétní text a brzo vše zase zapomenout. Za to jim budou absolventi později hodně vděční, neboť celoživotní vzdělávání je již nyní nutností a jeho význam bude nadále stoupat.

V současném informačním smogu není lehké najít relevantní informace, přesto je to velmi důležité, zvláště když se rozhoduje o budoucnosti mladého člověka. Proto se nebojte ptát, a možná i reakce na vaše zvídavé otázky vám mnohé napoví. A zároveň je vhodné nezapomínat o všem hovořit se svým potomkem. On pak na zvolené škole bude studovat a měl by mít minimálně pocit, že volba školy je jeho volbou, nikoli, že mu ji rodič vnutil. Pak již od začátku může mít ke zvolené škole nezdravý vztah, jeho vnitřní motivace se vzdělávat může být utlumena na samém začátku.

# Tagy článku