CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JE JIŽ TEĎ NUTNOSTÍ
1) Co říkáte tomu, že v Česku je o třetinu víc učňů než je průměr zemí OECD a měli by (nad rámec) přibývat další? Znamenal by tento trend, že by se Česko skutečně stávalo "montovnou světa"?
„Já sám zásadně odmítám jakékoli „sociální inženýrství.“ Důležité je, aby co nejvíce mladých lidí dosáhlo na co možná nejvyšší vzdělání, které je schopno absolvovat, a to díky svému intelektu, talentu a své vnitřní motivaci. Ničí snahou by nikdy nemělo být jakýmikoli zásahy nahánět lidi na konkrétní typ škol, ale snažit se rozvíjet jejich talent, zdokonalovat jejich dovednosti, jejich silné stránky.“
2) Často se používá argument, že odborná škola připraví žáka na konkrétní pracovní pozici, naopak po gymnáziu ví člověk "všechno a nic" a nenajde uplatnění. Statistiky ale jasně ukazují, že nejvíce nezaměstnaných se rekrutuje především z učňovských oborů a nejméně z absolventů gymnázií. Jak to vidíte vy?
„Logicky platí, že kdo má širší a komplexnější vzdělání, kdo je více kreativní, umí se učit, a má vnitřní motivaci, se vždy daleko lépe uplatní na trhu práce, než ten, kdo je zaměřený jednostranně a chybí mu chuť měnit své návyky, vystoupit ze své komfortní zóny. Důležitý je také faktor prostředí. Když jste součástí týmu pozitivně motivovaných lidí, lidé ambiciózních, tak vás budou ovlivňovat pozitivně. A pokud budete v opačném prostředí, i vy začas ztratíte motivaci, podlehnete blbé náladě a podobně.“
3) Mohl byste prosím rozvést svou myšlenku, kterou jste řekl při představování Strategie 2030+, a sice že připravování studentů na konkrétní pracovní pozici je pácháním zločinu?
„Občas opravdu provokuji výrokem, že ten, kdo v současnosti někoho vzdělává na konkrétní pracovní pozici, na něm páchá zločin. Vycházím z prognóz, které prezentují různé organizace, včetně odborů, že brzo zmizí až padesát procent současných pracovních pozic. Místo nich vzniknou nové, ale u těch ještě bohužel nevíme přesně, jaké budou. Dokážeme však odhadnout, jaké dovednosti budou potřebovat lidé v blízké budoucnosti, aby se dokázali těmto změnám přizpůsobit. A v těchto dovednostech bychom je měli především vzdělávat. Je také třeba rozlišovat mezi odborným vzděláváním a vzděláváním na konkrétní typ práce, na konkrétní pracovní pozici. I odborné vzdělávání musí být v současnosti více obecné, položit hutné základy, na kterých bude absolvent poté budovat své znalosti a dovednosti v rámci své práce, živnosti, podnikání. A to dalším formálním i neformálním vzděláváním, samostudiem. Celoživotní vzdělávání je již teď nutností, pokud se chci uplatnit, a v budoucnu jeho význam ještě poroste.“
4) Co je největší problém dnešních středních odborných učilišť? A umí reagovat na dobu "Průmyslu 4.0"?
„Nedovolím si soudit odborná učiliště, ale asi to bude stejné jako v celé společnosti. Tvrdím, že klíčovou změnou pro Průmysl 4.0, Společnost 4.0 či Vzdělávání 4.0 je změna myšlení. A změnit své myšlení, svůj přístup, své návyky, to je vždy nejtěžší. Odborným učilištím dle mého nejvíce škodí předsudky. Stejně jako odborným středním školám. Traduje se, že kdo něco umí, jde na gymnázium, kdo je hloupější, zamíří na odbornou školu, a vzhledem k široké nabídce středních škol, tak na odborná učiliště jdou ti největší zoufalci. Toto podporují bohužel aktivisté ve školství, výchovní poradci, učitelé, rodiče a bohužel také média. Sám se s tím musím potýkat jako ředitel střední školy, a mnozí se diví, když jim říkám, že máme na školu čtyřnásobný převis, že k nám přestupují studenti z víceletých gymnázií, ale i čtyřletých gymnázií. A to nikoli kvůli prospěchu, ale díky tomu, že si vybrali studijní směr, který jim méně vyhovuje. A že z naší školy chodí přes devadesát procent na vysoké školy, a to včetně těch zahraničních. Přestože jsme dost vyhlášenou střední školou, občas se s předsudky i tak setkáváme. A zde je zakopaný pes, neboť vše se vším souvisí a dobrá pověst a kvalita přitahuje další kvalitu a naopak.“
5) Jak tedy co nejlépe sladit vzdělávání se zaměstnaností? Jak moc jít na ruku zaměstnavatelům? (A v čem je v tomto zvláštní Karlovarský kraj, o němž se říká, že jde na ruku montážním firmám? Je to skutečně tak? Paní hejtmanka s touto interpretací zásadně nesouhlasí..,.)
„Pokud některý zaměstnavatel hledí jen na pár let dopředu, asi brzo spláče nad výdělkem. Pokud mu teď dodám absolventa úzce profilovaného, specializovaného, začas mi bude nadávat, že se ten neumí naučit nové věci, změnit svou pracovní pozici. Jako ředitel školy jsem zodpovědný za studenty a nikoli za zaměstnavatele, a to samé platí pro školství jako takové, pro kraje, pro stát. Ale když zajistím co nejlepší vzdělání pro děti, co nejvíce budu podporovat jejich talent, rozvíjet jejich silné stránky, poděkují mi nakonec i zaměstnavatelé více, než když jim vyrobím živé a levné roboty na jedno použití.
Některé kraje jsou v poněkud schizofrenní pozici. Stává se jim totiž, že lidé s vyšším vzděláním se většinou do kraje nevrací. A tak nastává dilema. Mít radši absolventy méně vzdělané, co v kraji zůstanou, nebo podporovat jejich vyšší vzdělání s tím, že většinu takových ztratím? Dle mého takto ale uvažovat nejde. Musím v regionu vytvářet takové podmínky, aby měli lidé důvod v něm zůstávat, vracet se, začít zde provozovat živnost, podnikat. Ale to je něco jiného, než vychovávat pracovníky na současné pracovní pozice, na míru montoven.
Jde o to nepodléhat beznaději, což se ale lehce říká z mé pozice. Uvedu příklad. Když jsme v rámci přípravy Strategie 2030+ měli výjezd do Karlovarského kraje, po jednání o rozvoji regionu za mnou přišla významná funkcionářka a začala se vyptávat na moji školu. Posléze řekla: Jsem sice, a uvedla svou pozici, ale jsem také matka čtrnáctiletého kluka, a pokud se ten k vám dostane, tak ho k vám pošlu studovat. A budu chtít, aby se sem už nevracel, nevidím tady pro něj žádnou budoucnost.“
